Ten motýl v kukle skrytý

nabírá síly nejdřív ve tmě...
Aby přes otvor v kukle malý
prodral se ven a zářil v světle.
Aby pak uměl nejen rozložit svá křídla,
ale i lítat za svým snem.....

Myšlenky stékají
jak kapky po deštníku,
po deštníku růžovém.

Kapou si, kap kap
jedna vedle druhé,
jak při dešti
zkropily zemi...

Kapičky růžové
změní se v semínka
z každé hned vyráží
stonek a květ.

Z květů se růžová
skrz vůni rozšíří
line se okolím
až skrz mne
prostoupí
obejme nitro mé.

Tam někde u srdce
vůně se promění
ve zřídlo růžové
co záři šíří...

Nejdříve po těle
růžová rozzáří
všechno, co bolí
co smrti se blíží...

Každičkou součást mne
růžová zabarví,
uzdraví,
přinese odpuštění.

Zřídlo jak bezedné
posílá růžovou
na koních
do okolí.

Růžová uvnitř mne
nabývá na síle
na křídlech labutí
jemně si vzduchem plyne.

Obarví oblaka
ta vítr odvane
až na sám
země konec.
Růžové vločky

se na zemi snášejí
září a do každé tváře
nahlédnou, pohladí
dotknou se
uzdraví...

Růžový gejzír
v duši mé stále
jak kouzlem
šíří svit
růžové záře...

Když tvář jí nastavíš
také tě pohladí
nitro tvé prostoupí
odpuštění.

Od tebe
může se
ta záře růžová
rozšířit
do okolí....

Koupu se v modrém blankytu,
odpočívám chvíli v azurovém světě,
kde pomněnka pro radost mi kvete
a luční zvonek jemně zvoní...

Do modré odvážím ponořit se celá,
uklidnit houpáním na vlnách se zcela.
Uvolnit každý kousek mého těla,
jak jen to v tuhle chvíli svedu....

Dýchám a modrá proudí dovnitř mne
až celé nitro modře září.
I temné kouty pouští do výdechu
černotu, zlobu, napětí i kousek breku....

Jak na modrém nebi temné mraky
odnáší modrá v sobě vztek i sevření....
Ta těžká černá mračna náhle mizí
z mých očí prší slzami.

Z temnoty uvnitř vzniká přenádherné moře
odnáší s sebou moje hoře
a s každým dalším slaným zaplavením
nekonečnou modř uvnitř mne i kolem vytváří...