V životě je to často jako na houpačce.

Co kdyby perimenopauza a menopauza byly jen přechodem z výjímečného stavu, nadstandartního stavu, stavu nezměrné hojnosti - zvýšené hladiny estrogenu a progesteronu vedoucí k možnosti tvoření nového života.

Jako se dříve věřilo, že planety obíhají i se sluncem okolo země. A teprve nový pohled a výpočty astronomů objevily trochu jiné souvislosti o tvarech drah i středu galaxie. Tak i ženský cyklus procházel obdobími, kdy si lidé mysleli z toho, co viděli zvenku, že nějak funguje.

Slíbila jsem vám, že se podělím i o konkrétní doplňky stravy, které používám. Hledala jsem českého výrobce, který své výrobky vytváří jako srdeční záležitost. A má "čistou nálepku". A našla jsem.

Růžový nadstandart se světýlkem nouzový východ mne hostil svou konejšivou hojivou atmosférou jen necelý jeden den. Před odchodem do nemocnice jsem si prožila spoustu vnitřních obav a strachů. Jedním bylo i to, jak se mnou bude zacházeno, když jsem bez tečky.

Je prvního února a já vystupuji z auta před nemocnicí, kde mi mají vyndat z nožky všechen kovový materiál, který mi před třemi a půl roky zachránil malíček a zafixoval tříštivou zlomeninu kůstek chodidla.

Mnohá přechodová období v našich životech si vybíráme.

Když se zadívám směrem do svého dětství,
vidím babičku v celé její kráse.
Na zahrádce, jak opečovává záhonky s mrkví a hráškem.
A pak v kuchyni, jak nám připravuje oběd
a naslouchá našim dětským vyprávěním.
Před očima se mi ukazují obrazy poskládané z chvilek,
kdy mne babička učila vařit
a pečlivě a důkladně mi diktovala...

Bloudím si jen tak
nazdařbůh myšlenkami,
jdu cestou necestou,
vnímám všechny ty vůně
trávy, lesa, rozkvetlých kytek...
U nohou se loudá
náš horkem znavený chlupáč

Chci s vámi sdílet jeden pro mne kouzelný zážitek. Byl to vlastně takový rituál. Rituál dospělosti pro mou dceru Týnku. :) Už několik let v ní zrála touha nechat se vyzdobit tetováním. Postupně přišel nápad, že jí ho s mužem věnujeme jako dárek k jejím osmnáctinám.

Kráčím si loudavým krokem,
zepředu mne silně, ale příjemně ovívá vítr,
nebe ztmavlo až do odstínu šedé,
ze které když odebereš poslední kapičku bílé,
stane se černo černou
.
Nastavuji větru tvář. Ach, taková rozkoš. :)
Ve vzduchu je cítit napětí těsně před bouřkou
a zároveň různé vůně...
Bez, jasmín, než stihnu zavnímat a rozeznat další, jsou fuč...

Těsně předtím, než se zatáhlo nebe za závěsy z temně šedé a místy až stříbrně světélkující opony, jsme s mým mužem vyjeli na našich nových červených lanovkách na výlet. V plánu bylo něco přes 30km. S lanovkou, která každý terén i vele kopec promění jako mávnutím kouzelného proutku v rovný chodníček, to je brnkačka. Taková milá vyjížďka do lesů, luk...

Sněhová vločka Kamilka
lehce padá z nebe na zem
a šeptá směrem ke druhé vločce,
Cecilce,otázku:
"K čemu jsme, když hned roztajeme?"
Cecilka jemně pokrčí rameny,
do této chvíle ji nic takového nenapadlo,
jen si lehce poletovala vzduchem...
A na nic nemyslela....
Jen jí bylo prima...
"Nevím... " špitla směrem ke Kamilce....

Byla nebyla, na stráni hned vedle potoka, pod hromádkou spadaného listí z podzimu, žila stonožka. Každičký den, když chtěla vyrazit na procházku a pozdravit všechny své oblíbené sousedy, musela nasoukat svých 100 nožek do 100 ponožek a 100 botek.

Po delší době zasedám za volant...

Skládala jsem jeden dílek skládačky ke druhému...

a díky němu moje duše pláče a pláče.